modrá stru

kturní barva. Faktor pro tmavou barvu je zachován u modrých andulek a vytváří na nich světle modré, tmavomodré a šedomodré odstíny.

Obličejová škraboška je bílá, tělo modré. Nedotčeny bývají černé hrdelní znaky a černé vlnkování na hřbetní 

straně. Proti barvě zelené je modrá recesivní (zelená ji dokáže potlačit a modrá se proto neprojeví za přítomnosi zelené). Křížíme-li zelené a modré andulky, je potomstvo zelené, výjimečně se štěpí na modrou. Dvě takové zelené andulky mohou mít modré potomky, kdežto modrý pár nikdy zelená mláďata nemá.      

 

  Šedá a šedozelená
  odchovech australských chovatelů se mutací odštěpily od modrých andulek šedé. Při výzkumu buněk peří se ukázalo, že se v nich neodráží modrá barva spektra, ale jen šedá. Zajímavé je, že tato šedá barva není dědičně recesivní, dokonce ani proti původní zelené barvě. Není ani dominantní, protože tmavý faktor běžný u andulek všech zelených odstínů zůstal zachován. Lícní skvrny jsou u obou šedé. Pokud se kříží šedé a modré andulky, objevují se u mladých obě barvy. Při páření šedých se zelenými nikdy nedostaneme zelené, ale šedozelené. Tito ptáci mají zvláštní tmavou šedozelenou barvu.

 

 

 

 

Skořicová kresba

Skořicové andulky nemají černé, ale skořicově hnědé vlnkování na horní straně a také skořicové hrdelní znaky. Při této mutaci se v peří uchovaly jenom hnědé melaniny (barvivo), kdežto černé vymizely. Také letky jsou šedohnědé, kdežto u normálně zbarvených andulek jsou tmavošedé. Barva znaků kolísá od skořicové do tmavohnědé, základní zbarvení bývá pastelové.

Skořicový faktor se dědí podle pohlaví. Jenom u samečků se objevuje skořicová, samičky mohou faktor pro tuto barvu zdědit, ale samy tak nikdy zbarveny nebudou. Skořicové znaky se mohou objevovat u mnoha berevných rázů. Velmi dobře vynikají u sytě zelených a modrých ptáků. Na jejich žlutém, případně bílém hrdle jsou skořicové skvrnky zvláště působivé.

 

 Opalíny

Když se zelení nebo modří ptáci opálově lesknou, dostávají jméno podle nejkrásnějšího drahokamu opálu. Následkem zředění melaninu kreseb se stává, že vlnkování na hlavě a na krku zcela vymizí. Také na hřbetě vzniká klín ve tvaru V bez vlnkování a krovky křídel nesou veliké černé, někdy splývající skvrny. Opalíny mívají hrdelní znaky nápadně velké a často jich bývá větší počet, takže se navzájem překrývají. Letky mají široké příčné pruhy v základní zelené nebo modré barvě. Zato ocasní pera mívají podélné lemy u základu světlé.

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                                          

Ptáci s plavou kresbou (falby)

U těchto andulek vymizel nejen černý, ale také hnědý eumelanin (jiné barvivo) a nahradil ho žlutý nebo červenohnědý feomelanin. Následkem toho jsou vlnkovaní na hlavě, křídelní krovky a hřbet velmi světlé. Tito ptáci mívají červené oči s bílou duhovkou. Falby se dají chovat ve všech barvách, ale většinou jsou mnohem méně výrazné než ostatní. Základní barva je nejlépe patrná na kostřeci. Nejkrásnější jsou bílé a žluté, na nichž nacházejí pozoruhodné uplatnění žlutohnědé kresby na hřbetní straně. Hezké jsou plavé opalíny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

              

                                                     

 Recesivní straky

Tato mutace ptáků se objevila v roce 1930 v Dánsku, na výstavě v Kodani, proto jsou dodnes známé jako dánské straky. Jsou skutečně pestré, mají nepravidelné vzory a zářivé barvy, takže se jim také říká harlekýni. Znakem těchto recesivních strak jsou velké tmavé oči a růžově zbarvené ozobí. Dokonce ani u dospělého samečka není modré.

 

 

 

 

 

Dominantní straky
Tento typ strak se poprvé objevil v roce 1935 v Sydney v Austrálii. Proto se někdy tito ptáci nazývají australské straky, ale od roku 1956 se hojně chovají v Evropě. Jsou to velké, velmi pravidelně kreslené straky, jejichž důležitým rozlišovací znakem je žlutá nebo bílá skvrna na krku. K pravidelnosti pestrého zbarvení často patří, že ptáci mají žlutý nebo bílý pruh uprostřed spodní části hrudi, Jsou to tzv. pásové straky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontinentální světlokřídlé straky

Na rozdíl od šedých letek většiny andulek, mají světlokřídlé andulky letky a ocasní pera buď žlutá (zelené) nebo bílá (modré). Nejméně sedm letek, ale raději více má být čistě světle žluté nebo bělavé barvy, i když nemají čisté zářivé zbarvení. Tyto typy mívají často světlou skvrnu na tvářích. Chovají se ve všech možných typech zbarvení, ale jejich barvy jsou světlejší, takže nejsou tak působivé. Nepodařilo se dosud vyšlechtit stejnoměrně a pěkně zbarvené letky, ostatně se u těchto andulek často vyskytuje skvrnitost na těle, zejména na křídelních krovkách. Není divu, že se všechny andulky se světlými letkami označují jako jedna z forem kontinentálních strak. Dříve se nazávaly holandské straky, protože nejdříve byly vyšlechtěny v Nizozemí.

 

 

 

Žluté andulky

Zbarvení těchto andulek je následek rozdílného utváření buněk v peří. Pero modrou barvu absorbuje a neodráží. Následkem toho zůstává viditelná jenom žlutá barva způsobená tukovým barvivem. Současně je potlačen i černý a hnědý melanin, který způsobuje jak vlnitou kresbu, tak barvu letek a ocasu. Výsledkem je čisté žlutý pták. Od lutina se liší tím, že nemá červené, ale černé oči s bílou duhovkou. Ozobí je u samečků modré a u samiček hnědé, kdežto lutina mají po celý život ozobí růžové. Vyskytují se také čistě žluté andulky s velkýma černýma očima, které mají naopak tmavou duhovku a růžové ozobí. Ty vynikají čistou žlutou barvou bez jakýchkoliv známek melaninů a bez zelenavého nádechu. Tohoto stavu bylo zřejmě dosaženo náhodným křížením s recesivními strakami a ptáky se světlými letkami. Tito ptáci jsou dost vzácní.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bílé andulky

Byly vyšlechtěny ze světle žlutých a bledě modrých a mají černé oči, takže to nejsou albíni. Nebylo to tak jednoduché, protože první generace byla vesměs světle zelená, ale měla vlohy pro bílou. Po spáření těchto světle zelených ptáků se mezi bledě modrým a bledě žlutým potomstvem objevily i požadované bílé andulky. Jsou mezi nimi i čistě bílé, ale většina má více nebo méně zřetelný modrý nádech. Přesto jsou velmi hezké.

 

Lutino

To jsou světle žluté andulky s červenýma očima a světlou duhovkou. Většinou bývají sytě a čistě žluté, jen někdy se objevuje zelenavý nádech. Ozobí, nožky a drápky zůstávají po celý život růžové, lícní skvrny jsou bílé. Údajně jsou méně nadané.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Albina

 

Bílé andulky s červenýma očima jsou albíni a také mívají modravý lesk. Jejich ozobí, nožky a drápky jsou vždy zbarveny světle růžově.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Modrá se žlutou škraboškou, žlutohlavá a duhová

 

 

 

 

 

Texas Clearbody

Je jednou z nejčastěji se objevujících mutací na výstavách. První Clearbody jak napovídá název byly odchovány v roce 1950 v Texasu (USA) a později z této mutace vznikla další forma (s dominantní dědičností) pojmenovaná dle chovatele, který ji vyšlechtil – Easley Clearbody. Na výstavách se ovšem setkáme s Texas Clearbody, kterou do Evropy importoval známý anglický chovatel Jeff Attwood (mj. specialista na perlové andulky). Dědičnost u Texas Clearbody je vázána na pohlaví, ale je navíc dominantní nad ino andulkami. První Texas Clearbody jsem importoval od Jo Mannese z Německa v roce 1995 a první odchov pak následoval v roce 2000.  

foto z netu 

 

 

 

 

 

 

chocholaté andulky

Tito ptáci s chocholkou vypadají roztomile a vesele. Mohou mít chocholku špičatou, více méně vztyčenou nebo kulatou, případně polokulatou, která vypadá jako čepička nebo pážecí účes, který napodobitelně zdobí hlavičku ptáka.

 

 

foto z netu