Puberta u andulek
Když se řekne puberta, spousta z nás si přestaví dítě ve věku 12-14let, které odmlouvá, je protivné, neposlouchá, je drzé, někdy i agresivní… a spousta dalších negativních charakteristik. Co si ale představit pod pubertou u papouška? Dá se říci, že úplně totéž. Tento článek je sestaven z poznatků puberty u Papoušků senegalských, která je považována za nejtěžší a nejbouřlivější.
Puberta vždy znamená určitou změnu v chování a jednání. Změna nastává kolem 5.-7.měsíce andulky a trvá v průměru asi 2-4měsíce. Papoušek se ze dne na den změní. Majitelé často panikaří, protože netuší, oč jde. Přitom bych toto téma považovala za velice důležité k prostudování ještě před samotnou koupí papouška! Papoušek bude k nepoznání. Budete mít pocit, že vás nenávidí a mstí se vám. Dobře si rozmyslete, zda toto období vydržíte, protože následující projevy budou nesnesitelné již při vašem probuzení, při odchodu do práce, po návratu domů, když budete maximálně unaveni, pokud vám nebude dobře… těžko se tyto měsíce snášejí, aniž byste neztratili náklonnost papouška a někdy svůj zdravý rozum. Puberta buď vzájemný vztah „papoušek-majitel“ utuží, nebo rozdělí.
Projevy
Udávané projevy jsou bez ohledu na to, zda je papoušek ručně dokrmený, nebo není. Platí to tedy pro všechny. Projevy jsou v individuálních intenzitách, záleží na jedinci a jeho dispozicích „k divokosti“, na volnosti jeho výchovy, do této doby důslednosti majitelů, aj.
Pokud má naučený režim, přestane ho dodržovat, začne ho spíše sabotovat.
Nebude se chtít vracet do klece, nebudete ho moci někdy ani chytnout, aniž by se u toho neobjevily silné kousance (i do krve).
Jeho hlasový projev bude až nesnesitelný, křik bude vysoký, občas velice dlouhý a nepřetržitý. Tóny budou vyluzovány ve výškách, kdy člověku začíná trošku píchat v uších.
Papoušek vás začne napadat a kousat do krve. Z ničeho nic na vás přiletí zezadu, kousne vás do krku až do krve, jindy přiletí na rameno a prokousne vám ucho nebo kůži na krku. Někteří udávají také zatáhnutí za náušnici a protržené ušní dírky, prokousnutí a roztržení rtu, apod.
Papoušek bude divoký, začne devastovat své hračky i zařízení bytu, včetně vás a vašeho oblečení, které zrovna na sobě máte.
Nekontrolovatelně létá po bytě, škube sebou, seká zobákem. Někteří tyto zběsilé a nečekané pohyby komentují jako „bojování s neviditelným démonem“ – papoušek šermuje zobákem kolem sebe, aniž by v jeho blízkosti někdo nebo něco bylo.
Může se stát, že svou oblíbenou osobu odmítá, kouše ji a naopak zkouší získat pozornost někoho dalšího v rodině.
Po náhlém záchvatu křiku a agresivity se opět změní v mazlíčka, který chce podrbat a hrát si, to však může trvat třeba jen pár minut a zase vás může napadnout naprosto bez varování.
V kleci papoušek poskakuje z bidla na bidlo, ničí zařízení klece, bouchá zobákem do mříží, vyhazuje veškeré krmení, křičí, apod., jeví se jako šílený. Stav může trvat i hodinu.
Dále je dobré upozornit, že pokud k papouškovi v pubertě zvolíte negativní přístup, zafixuje si ho do života a je docela možné, že veškeré naučené dovednosti a znalosti pominou. Jsou tedy určité zásady, jak se v pubertě k papouškovi chovat:
Zásady:
Nekřičet – Papoušek křičí a devastuje věci, snažte se vše řešit s klidem a důsledností. Jestliže na papouška zakřičíte, bude křičet on na vás a zafixuje si toto chování, kdy na jeho křik a výtržnosti reagujete silnými emocemi, příp. to může brát jako legraci. (Představte si, že se z puberty dostane a jediné, co si na dalších 20let zafixuje bude silný křik, po kterém bude čekat opět vaši reakci a pozornost.)
Neuhodit – Nikdy nesmíte papouška uhodit, ať je jakkoliv agresivní. Opět buďte důslední, po každém napadení nebo neplechách papouška vezměte, zavřete do klece a v daný den už nepouštějte z klece, ať prosí sebevíc. (Pokud papouška uhodíte nebo mu jinak v afektu ublížíte, opět dojde k zapamatování a papouškovu důvěru tak můžete nadobro do budoucna ztratit; příp. se vás může bát a žádné důvěrnosti vám již nedovolí.)
Povel „ne!“ – Pokud vás papoušek kousne, nesmíte na to reagovat! Zatněte zuby a papouška odneste do klece s důrazným „Ne!“ nebo „Nesmíš!“. Pokud cuknete nebo reagujete výkřikem, papoušek to bere jako zábavu, bude pokračovat a přitvrzovat.
Nechejte ho - Když má papoušek kousací a agresivní náladu, nehrajte si s ním, nechejte ho být. Stejně s ní nic neuděláte, pokud si nedáváte pozor, budete pokousaní. Nesnažte se jeho momentální agresivitu rozptýlit a obrátit ve hru, nepodaří se vám to.
Více hraček – Pořiďte papouškovi maximum hraček k devastaci, aby se vyřádil už v kleci a nevybíjel si veškerou agresi na vás. Dobré jsou taky větve na okus, které mohou ničit.
Vhodné „tresty“ – za agresi a neplechy jsou např. rosení vodou, zavření do klece, ignorace papouška v kleci a nechání ho o samotě, aj.
Pokud se papouška začnete v těchto chvílích bát, je to to nejhorší, co můžete udělat. Váš strach vycítí, získá tak navrch a bude zkoušet vše, co si může dovolit. Papoušek z vašeho chování musí vycítit, že jste silná osobnost, kterou bude (a musí) respektovat a ne člověk, který se ho bojí. Nezapomínejte, že pokud vás papoušek zraní, třeba i opakovaně, není to většinou jeho vina. Každý, kdo má papouška, by měl být ve střehu, papouškovo chování předvídat a podle toho se zachovat.
Bc. Lenka Ďuríšková